Téma první kapitoly, které jsem zvolil pro WŠFG je trochu obecné, nicméně si myslím velmi aktuální, neboť právě naše negativní uvažovaní brání v dalším osobním rozvoji a závist je zhoubou našich životů.
Někdy si právem říkáme, jestli jsou peníze „zdravé“, jestli být bohatý je správné, zdali raději nežít v chudobě, hluboké pokoře až sebemrskačství, ale lepší život, než ti, kteří se kolem nás prohánějí v drahých autech, bydlí v krásných domech a jezdí na úchvatné dovolené.
Měli bychom se stydět za to, že jsme bohatí? Je bohatství to, co bychom měli potírat jako neetické?
Když vidíme někoho kolem nás projet v luxusním autě, jaké emoce to vzbuzuje? Cítíme se šťastni, že někdo jiný může užívat výdobytků nejmodernějších technologií díky svému těžce a poctivě získanému bohatství, nebo se sužujeme úzkostí a zlobou, že zase nějaký zbohatlík, který peníze získal podvodem, nám ukazuje, že na to má?
Rozhodnutí, jak budeme uvažovat, je na nás. Především se musíme naučit žít ve společnosti, která má bohaté lidi a vidět v tom výhodu. Bohatá společnost je totiž tvůrcem dalšího bohatství, které přináší i ostatním lidem, jimž se tolik prostředků nedostává: bohatá společnost vytváří nová pracovní místa, která zajišťují obživu rodin pracujících lidí, výdělky v bohaté společnosti jsou v porovnání daleko vyšší, než ve společnosti, která je chudá a teprve se rozvíjí, vyšší výdělky mohou uspokojovat více potřeb všech lidí takové společnosti a v konečném důsledku na bohatství a jeho výhodách participují všichni různou formou. Je to koloběh, jehož síla spočívá v růstu bohatství, pokud se zastaví, pak tím utrpí celá společnost a nejvíce ti nejméně majetní.
Hledejme v bohatství to pozitivní, co může přinést, hledejme v bohatých lidech osobnosti, které mohou prospět naší společnosti a tedy i nám samotným, hledejme v nich inspiraci. Ačkoli můžeme mít právem pocit, že je kolem nás více bohatých nepoctivců, vychází to spíše z naprogramování negativního vnímání, na kterém se podílejí samotní politici svou propagandou a rozdělováním lidí na chudé či obyčejné a bohaté – i ti však touží býti bohatými, jen pouze doufají, že svou rétorikou osloví více lidí, kteří jim k tomu bohatství posléze volebními preferencemi dopomohou; nicméně takové uvažování je krátkozraké a k bohatství společnosti jako celku nevede.
Každá společnost by měla lačnit po středně a velmi bohatých lidech, neboť ti díky jejich spotřebě luxusního zboží umožňují, aby se vůbec vyrábělo a jednou bylo dostupné masově, za přijatelnou cenu. Jejich nákupy dávají možnost dalším řemeslům, které se výrobou luxusního zboží zabývají, umožňují tak další vývoj společnosti a objevování nových technologií, které posouvají lidstvo dál, nejen ve výrobním průmyslu, ale i ve zdravotnictví apod.
Když vidíme, dle našeho vnímání, bohatého člověka, zkusme se zamyslet, jak mohl takového bohatství dosáhnout, zkoumejme, v jakém oboru se pohybuje, co může být skutečnou příčinou jeho bohatství. Pokud se nám podaří se s takovým člověkem setkat, např. i prostřednictvím televizní obrazovky, a získáme-li informace z jeho osobního a podnikatelského života, mnohdy zjistíme, že jeho začátky v podnikání byly nezáviděníhodné až téměř otřesné, že např. rozjížděl firmu několikrát: jednou se nepohodl se společníky, kteří ho připravili o část majetku, potom narazil na podvodného zákazníka, který mu velkou část zakázky nezaplatil, ale vždy i po pádech na úplné dno vstal a začal znovu podnikat. Proč to ten člověk vůbec dělal, po tolika zklamáních? Měl svou vizi a chtěl ji naplnit a síla jeho přesvědčení byla na tolik silná, že mu pomohla bojovat dál. Nyní na základě svých zkušeností a nezdarů vybudoval stabilní firmu na trhu, zaměstnává několik desítek lidí, jejich rodinám zajišťuje obživu a životní standard, společnosti svou prací přináší přidanou hodnotu, které s radostí využívají spokojení zákazníci. Celá společnost na firmě tohoto člověka profituje, neboť z odvodů daní a pojistného firmy a zaměstnanců mohou být ti méně pracovně úspěšní živí formou sociálních dávek a zajištěním kvalitní lékařské péče. Představme si nyní tohoto člověka, jak kolem nás projíždí v luxusním autě – jaké to v nás vyvolává pocity?
Představme si člověka, jedoucího v luxusním autě kolem nás, který svého majetku nabyl „podnikáním“, jež spočívá ve vybírání výpalného, resp. za „ochranu podniků jiných lidí“, obklopen individui, kteří jsou spodinou společnosti, primitivního myšlení a činů, kteří v životě nic záslužného nedokázali, a proto jejich rétorikou je násilí. Tito lidé a jejich společenství žijí neustále pod tlakem různých klanů, mezi sebou soupeřících, bez zákonů, úcty a ochoty, kdy argumentem je pouze teror i mezi nimi samými. Bojují každý den o přežití, bez obdivu úctyhodných lidí, bez skutečné lásky založené na symfonii citů neovlivněné mírou „bohatství“, v nelibosti ostatní společnosti. Jak bychom se cítili, vstávat každý den ve strachu, že je náš poslední, než se nás klan zbaví? Jaký máme pocit, když si představíte takového člověka jedoucího kolem nás v luxusním autě nyní? Chceme jeho bohatství za stejnou cenu?
Jistě, setkáme se s nepoctivci, ale vězme, že jich je stále méně, než těch poctivých, jen jsou více vidět: na dotaz, co vidíme na bílém papíře s nepatrnou černou tečkou uprostřed, drtivá většina z nás odpoví, že černou tečku na bílém papíře, nikoli bílý papír s neparnou černou tečkou – je to jen úhel pohledu.
Právě naše myšlení ovlivňuje naše skutky, budeme-li si přát býti bohatými, nalezneme i cestu, jak toho správným způsobem dosáhnout. Vyrostou z nás velké osobnosti, protože být bohatým, to není samo sebou: budeme muset mít nápad – být invenční, budeme muset jej zrealizovat a přesvědčit ostatní lidi, že je hoden jejich obdivu a peněz, budeme muset tvrdě pracovat a zakusit řadu nezdarů, budeme muset snášet verbální i neverbální útoky ostatních lidí méně úspěšných, usoužených závistí, kteří si nepřejí být bohatí nebo spíše na bohatství čekají formou výhry v loterii, dědictví apod. Představme si, jaký je to pocit, když jedeme ve svém luxusním voze a tolik jsme toho dokázali – je to nádherné a nesmírně si vážíte sebe sama, že nás nepohltila závist, ale nechali jsme se vést svým umem, nechali zazářit svou jedinečnost a vše podpořili tvrdou prací.
Je to jen na nás, jak se budete chtít cítit a je krásné, že žijeme v zemi, kde máme tu neuvěřitelnou šanci nechat svou individualitu svobodně vyniknout, kde jedinou překážkou v naší cestě jsme my samotní.
Závist je stav mysli – emoce, kterou nám náš mozek zprostředkovává jako pocit úzkosti až bolesti – vnitřní, fyzické. Závist má možnost se hromadit a díky tomuto kumulativnímu charakteru se stupňuje i naše utrpení. Jednoduchá rada zní: „nezáviďme“! Ale přemoci tuto emoci je stejně tak těžké, jako bojovat se závislostí na nikotinu. Jakou terapii tedy zahájit? Závist mnohdy vyplývá z našich pocitů méněcennosti, naše mysl churaví a máme snahu vidět pouze své neúspěchy, úspěch pak transformujeme pouze do roviny materiální a hledíme po věcech ostatních lidí se sžíravou emocí. Musíme nejprve léčit sebe sama. Staňme se centrem planety, centrem vesmíru, staňme se těmi nejdůležitějšími ze všech a takto na sebe nahlížejme, neboť pokud budeme milovat sebe sama, pak máme místo pro opravdovou a nezištnou lásku i k ostatním: každý den se pochvalme za to, co se nám podařilo, i když je to jen maličkost, chvalme se před zrcadlem a usmívejme se při tom. Právě radost i z malých úspěchů nám umožní na život nahlížet v detailu – začneme odstraňovat malichernosti. Změňme něco ve svém životě – každá takto iniciovaná změna totiž přináší radost, např. každé ráno udělejme deset leh sedů, nebo méně, podle toho co zvládneme, a pokud vytrváme, stane se z tohoto během několika týdnů rituál, který nám přinese velkou radost a pozvedne naše sebevědomí, že jsme dokázali něco nového. Pokud nám nevychází finance, pak si např. zaveďme obálkovou metodu našich babiček, rozdělme si peníze na domácnost, dětem na školu, pětistovku např. na novou ledničku a na bankovním účtu si ponechejme peníze pouze na inkaso, trvalé příkazy a poplatky. V peněžence vždy nosme více, než nutně potřebujeme, např. tisícikorunu na víc, dodá nám to více sebedůvěry, že v případě nouze budeme mít bezpečností rezervu a zároveň i pocit bohatství, že máme při sobě vždy dostatek peněz; významným efektem je i pocit sebeúcty, že jsme obstáli před zkouškami lákadel výloh a onu tisícikorunu uhájili před zbytečnosti. Čím více na sobě a svém sebevědomí budeme pracovat, tím více začneme pociťovat úlevu od dříve dusivé závisti, neboť začneme nalézat pokoj a klid ve svém nitru a věci ostatních se pro nás stanou malicherné. Pozitivní myšlení pak do našich životů přitáhne úspěch, štěstí a peníze. Jednou se my sami staneme nástrojem závisti jiných…
Základním mottem každého řádného správce rozpočtu musí být: „Není důležité, kolik vyděláte, ale kolik dokážete ušetřit.“ Pokud by se tímto řídila i vláda České republiky a zejména její předchůdkyně z dlouhých let minulých, neřešili bychom nyní tak závažné problémy a reformy by nemusely být tak drastické. Léta, kdy se nám daří, jsou určena právě na tvorbu rezerv, nikoli na nekontrolované zvyšování výdajů, v období slabých let potom jsou tyto rezervy čerpány a schodky nemusejí být sanovány půjčkami či emisí dluhopisů. To stejné platí i pro rodinný rozpočet. Rozepište si výdaje po položkách: bydlení (plyn, elektřina, voda apod.), jídlo a běžné nákupy, drogerie, koníčky, zábava, restaurace atd., na druhou stranu celkové příjmy a přiznejte si realitu. Na takovéto bilanci nejlépe poznáte, kam vám rodinné finance směřují. Nehledejte kvalitu pouze v ceně, ale ve vlastním výrobku – cena vždy neodpovídá kvalitě, neboť se v ní mohou výrazně projevovat náklady na reklamu, aby výrobek šel na odbyt. Sledujte testy výrobků, hledejte na internetu recenze, každý takto vynaložený čas může ušetřit nemalé finance zejména u dražšího zboží. Peníze, které vám v bilanci zůstanou jako volné (tzv. volné cash flow), odkládejte na tvorbu rezerv a investujte do aktiv, která v budoucnu přinesou pasivní příjem.
O největší množství peněz se připravujeme my sami svým chováním: bezhlavé nakupování pod vlivem reklamy, nízká finanční gramotnost a díky tomu důvěřivost ve zdánlivě solidní instituce či radily v oblasti financí. Reklama je cíleným oslovením zákazníka stimulující k prodeji nabízeného výrobku, není tedy prostředkem relevantních sdělení o parametrech či kvalitách takového výrobku – někdy kvalita prezentovaná může závažně kolidovat s realitou. Nahlížejte tedy na takováto sdělení jako na příležitost, jak se o něčem novém dozvědět a začněte pátrat v daném segmentu vašeho zájmu po podobných výrobcích – zjistíte, že obdobné kvality existuje celá řada a za lepší cenu.
Finanční gramotnost lze získat pouze studiem a zjišťováním informací, nehledejte však pomoc v rodinném kruhu, neboť zpravidla bývá na stejné úrovni, ale ani u kamarádů, kde může být ještě nižší, podpořená nulovou zodpovědností za poskytnutou radu. V případě, kdy váháte, a jsou vám souvislosti daného finančního problému nejasné, vyhledejte odborníka, kterému budete ochotni dát svou důvěru.
Tento text byl rovněž publikován v měsíčníku Furt v pohodě, ročník VI, vydání 43, listopad 2011 společnosti MindSoft, s.r.o. Měsíčník o tom, jak si udržovat pohodu ve čtyřech základních oblastech života: v práci, v penězích, ve vztazích a ve zdraví.
Publikováno: 06.12.2011
před měsícem
Objevte, jak dětský účet od Partners Banky pomáhá rodičům rozvíjet finanční gramotnost u dětí. Díky funkcím jako úkoly a odměny se děti učí hospodařit s penězi hravou formou. Přečtěte si…
před 2 měsíci
"David Kučera na FinTagu upozorňuje na alarmující stav státního rozpočtu. Ministr Stanjura přiznal, že má v rezervě pouhou jednu miliardu korun, což je v kontextu aktuálních povodní…
před 3 měsíci
David Kučera na iDnes komentuje, že by rodiče měli s výdaji spojenými se začátkem školního roku počítat a ideálně si odkládat peníze stranou již několik měsíců předem. Dále dodává, že pokud…
